Adams, John (1735-1826) Americký státníK a politický filosof; president Spojených států v letech 1797-1801. Přestože byl vůdcem federalistického hnutí (které navrhlo a prosadilo americkou ústavu z roku 1787), vedlo ho poznání iracionálního prvku politické psychologie k hlubokému nesouhlasu s orthodoxnějším federalismem HAMILTONOVÝM a MADISONOVÝM. Tento nesouhlas je znatelný už v jeho Úvahách o vládě (Thoughts of Government), revolučním pamfletu vydaném v roce 1776, avšak nejzřetelnější je v Obraně konstituce Spojených států (Defence of the Constitutions of Government of the United States, 1787) a v Davilských rozpravách (Discourses of Davila, 1791). Snaha současníků o politické řešení konfliktů na základě sobeckých ekonomických motivací se Adamsovi jevila jako povrchní. Domníval se, že základní lidskou motivací není sobecký ekonomický zájem, ale "vášeň pro pocty". Tato vášeň učinila z lidí společenské bytosti, byť ne zvláště dobrotivé. Úsilí o ocenění může získat podobu touhy po slávě, má ale také výraz v ekonomických ambicích (Works VI, s.232-63).
Ať má však tato vášeň jakoukoli podobu, zůstává nenasytná a iracionální. Proto se nelze spoléhat, že by vytvořila dobrou vládu pomocí zastupitelských schemat, jaká například hájí Hamilton a Madison ve Federalistovi nebo jaké představuje Jeffersonova ,přirozená aristokracie". Neboť nic nemůže zaručit, že se lidé spíše podrobí skutečně talentovaným a ctnostným než bohatým či urozeným (Works VI, s.249-50; Adams-Jefferson Letters II, s.397-402).
V roce 1780 ustoupilo celé federalistické myšlení od republikánského idealismu roku 1776. Adamsovo rozčarování revolučním republikanismem bylo však hlubší. Na základě své politické psychologie byl ztrátou víry v republikánskou ctnost amerického lidu veden k myšlence kombinované formy vlády. Ústavy jednotlivých států obhajoval jen do té míry, jak ztělesňovaly tuto ideu. Dvoukomorové parlamenty států interpretoval jako prostředek k udržení rovnováhy mezi aristokratickou, společensky úspěšnou třídou, a společensky aspirující třídou demokratickou. Poněvadž však žádná třída nehledá veřejný zájem, a poněvadž rovnováha mezi nimi není automatická, musí dobrá ústava zahrnovat i exekutivu (panovníka), dostatečně silnou, aby mohla hrát úlohu prostředníka mezi aristokracií a demokracií. Stejnými termíny vykládal Adams ústavu z roku 1787. Nedoporučoval dědičnou monarchii a aristokracii (ačkoli se domníval, že časem do Ameriky pravděpodobně přijdou), ale vytrvale interpretoval americkou vládu na základě společenské hierarchie vytvořené iracionálním podřízením. Tím se jeho politické myšlení stalo extrémně nepopulární. Američané nebyli na takový realismus připraveni a stále se pevně přikláněli. k republikanismu. Adams byl proto izolovaným myslitelem a bývá často studován jako osvětlující protiklad ke svým vlivnějším současníkům. JZ

odkazy
Adams, C.F. ed.: The Works oj John Adams. 10 sv.
Boston, Mass.: Little, Brown, 1850-56.
t Cappon, L.J. ed.: The Adams-Jeffemm Letter~', 2 sv. Chape1 Hm, NC: University of North Carolina Press. 1959